Přeskočit na: navigaci

Univerzita
Jana Amose Komenského Praha


Informační společnost a její ekonomické a sociální aspekty

Josef Musil,

Katedra sociální a mediální komunikace, Universita J. A. Komenského Praha

Shrnutí

Termín informační společnost patří mezi nejpoužívanější termíny popisující obecnou situaci současného lidstva. Práce analyzuje tento termín, popisuje jeho historii a diskutuje jeho použitelnost. Koncepce informační společnosti je založena na převažující roli těch sektorů ekonomiky, které pracují především s informacemi a používají vyspělou technologii. Patří sem nejen výzkum, vývoj a vzdělávání, ale také veškerá komunikace přenášející informace mezi lidmi, veškeré zpracování informací a také tvůrčí práce vytvářející informaci v širokém smyslu, jako jsou umělecké obory, zábava a mediální aktivity. V současné informační společnosti se práce s informacemi jeví jako efektivnější než tradiční práce se hmotným materiálem, přičemž termín efektivnější je třeba chápat nejen v jeho primárním ekonomickém významu, ale včetně všech obecných konotací. Práce ukazuje tuto převažující roli “informační ekonomiky” na vybraných rysech a skutečnostech informační společnosti. Stručně jsou popsány také dopady na zaměstnanost, pracovní trh a relevantní sociální otázky v informační společnosti.

Summary

The term information society ranks among the most applied terms in description the general features of the contemporary human situation. The paper analyses the term information society, describes its history and referees on the discussion of its applicability. Conception of the information society is based on the domination of the economic sectors dealing with a manipulation with information mostly using an advanced technology. Under the relevant types of the activities connected with information comes not only research, development and education but also communication as a transfer of information between people, information processing and every creative work resulting in the information in the broad sense such as art, entertainment and media activities. In the contemporary information society the manipulation with information exhibits as a more effective then the traditional labour with mass material while the term “effective” is considered not only in its fundamental economic meaning but also in all generalized denotations. Some typical economic features and facts of the information society are described to prove overwhelming role of the „information economy“. The impact on employment, labour market and relevant social conditions is briefly described to document some important sociological aspects of the information society.

Klíčová slova:
informace, informační společnost, komunikace, ekonomika, efektivita, HNP, zaměstnanost, práce, organizace práce, vzdělání, kvalifikace

Key words:
information society, communication, information, economics, effectivity, GNP, employment, labour, innovation, education, qualification

1. Úvod

Pojem informační společnost patří k nejpoužívanějším pojmům při popisu obecných rysů současnosti. Cílem této práce je především analýza  pojmu, popis jeho historie a diskuse důvodů opravňujících jeho široké mezioborové používání. Termín je porovnán s několika alternativními názvy pro současnou etapu vývoje lidské civilizace. V dalších  kapitolách jsou detailněji studovány ekonomické aspekty informační společnosti a vybrané sociální důsledky. Nejde o jejich systematické studium a popis, nýbrž o zdůraznění souvislostí s definičními rysy informační společnosti.

2. Označení pro novou éru

Krátce po skončení 2. světové války se začíná v Evropě objevovat reflexe nové situace, která se začíná jevit jako významně odlišná od situace předválečné industriální společnosti, ve své době nazývané společností moderní. Rozdíly jsou pociťovány na úrovni jednotlivých národů a států, ale novým rysem je i vzrůstající vědomí, že nová situace se vztahuje na významnou část lidstva na nadnárodní úrovni. Termín „globální“ byl dosud neznámý, ale vědomí globality se pomalu rodilo.

Jednu z prvých hlubokých reflexí nové situace publikoval německý filosof a teolog Romano Guardini už v r. 1950 (Guardini 1950). Dospívá k závěru, že po středověku a novověku přichází další fundamentálně nová éra, která dosud nemá název (Guardini 1950, česky str. 44).  Názvů bylo od té doby navrženo mnoho. Vedle běžně užívaných označení typu postindustriální společnost patří k propracovanějším koncepcím označení postmoderní doba (Lyotard 1979), věk Vodnáře (Ferguson 1980) a jistým typem označení se stal  i název hnutí New Age.  Prvé dva pokusy zřetelně vyjadřují obtížnost nalezení názvu pro novou skutečnost, protože se spokojují s negativním vymezením vůči minulé vývojové etapě; další dva uvedené jdou jinou cestou – volí symbolické označení, ale ani tak nevyjadřují žádný podstatný znak nové skutečnosti – pokud jím nemá být právě příklon k symbolickému vyjadřování a chápání skutečnosti. Přitom některá z běžných označení minulých období ve vývoji lidstva  byla v tomto směru výstižná: termíny industriální civilizace nebo zemědělská civilizace vystihují hlavní statek, který byl předmětem výroby a směny v daném období.

Nový pohled přinesl kanadský sociolog Marshall McLuhan v knize Gutenbergova galaxie (McLuhan 1962), když na základě analýzy komunikačních médií odlišil společnost písma a moderní společnost, charakterizovanou rozvojem audiovizuálních médií. Mezilidská komunikace se tak dostala mezi důležité pojmy, na jejichž základu lze smysluplně popisovat vývoj lidské společnosti.

Další krok tímto směrem pak učinil americký sociolog Daniel Bell, který ohlašoval počátek nové postindustriální éry, je­jíž podstatou je posun hodnotových priorit od hodnot materi­alistických (ekonomická prosperita, hmotné zabezpečení, so­ciální pořádek) k hodnotám postmaterialistickým (Bell 1973).  Postindustriální informační společnost bude podle Bella orientová­na především na znalosti a vědění a přístup k informacím bu­de hrát typově stejnou roli jako v industriální společnosti hmotné statky a výrobní prostředky.

3.     Pojem informační společnosti

Daniel Bell vyjmenoval sektory ekonomiky, které  - podle jeho o něco pozdější formulace – představovaly „the productive locus of an information-based economy “ (Bell 1980, str. 519). Na základě analýzy toho, co je pro uvažované sektory společné, pak dospívá k závěru, že postindustriální společnost je možno nazvat společností informační; v londýnském vydání výše citované práce se termín „information society“ v této souvislostí objevuje poprvé na straně  467 (Bell 1974, s. 467).

Význam informací a narůstání jejich množství byly ovšem rozeznány již v dávné době; ostatně se udává, že právě to byl jeden z důvodů založení britské Royal Academy (Kronick 1962).  Nárůst množství informací podle geometrické řady byl popsán poprvé v oblasti medicíny, a to už v 19. století (Billings 1965).

Systematické studium ekonomického přínosu informací zahájil F. Machlup  ve 30. létech 20. stol. v USA. Jeho přístup byl založen na pojmu znalostí ve smyslu profesní kvalifikace a proto studoval přínos následujících sektorů:

  • výzkum a vývoj
  • vzdělávání všech stupňů
  • komunikace včetně produkce a činnosti všech médií (knihy, periodický tisk, rozhlas, později i televize) a umělecké a zábavné produkce všeho druhu
  • telekomunikace
  • výpočetní technika a technika zpracování dat
  • veškeré informační služby (knihovny a další informační centra)
  • a konečně ty části zdravotních služeb a služeb vládního, právního a legislativního systému, které závisí na informacích.  (Machlup 1962)

Toto konkrétní vymezení principiálně i prakticky umožnilo kvantifikovat přínos uvažovaných sektorů k celkovému hrubému národnímu produktu (GNP).  Příslušný agregát, označený jako „knowledge production“, činil v r. 1962 celých 29% GNP a jeho nárůst byl 2,5krát rychlejší než nárůst celého GNP (Machlup 1962). Překročení 50% podílu na GNP se jevilo být jen otázkou krátkého času.

Machlup koncepčně vycházel z ekonomických efektů jednotlivců, firem, institucí atp. jistého výše definovaného typu, které se podílejí na vzdělávání a šíření informací. Kromě silné vazby na vzdělávací systémy byla pro tuto koncepci určující i vazba na sektorové pojetí ekonomiky, která právě umožňovala poměrně snadno realizovat výpočet ekonomického efektu vyjmenovaných sektorů.

Machlupův výčet sektorů lze rozdělit do dvou podskupin: prvá s nich se zabývá vytvářením informací (výzkum, vývoj), druhá jejich přenosem, ať už formou vzdělávání nebo jinou komunikační aktivitou. Je zřejmé, že v tom není zahrnuto něco podstatného – totiž využití informací pro jakoukoliv jinou konkrétní činnost, zejména pak pro rozhodování. Machlup proto připojil poslední skupinu, definovanou jako služby, které závisí na informacích. To ovšem je pouze část využití informací (jakéhokoliv druhu) v praxi. Nepochybně větší – a nejen ekonomické - efekty přináší využití informací (a také vzdělanosti, kvalifikace atp.) v řadě dalších oblastí řízení, rozhodování, výroby, dopravy a obecně ve všech oblastech  lidské činnosti.

Tímto směrem rozšířil pohled Marc Porat, který studoval přímo podíl práce s informacemi v aktivitách nejrůznějších typů. Vyčlenil tak skupinu aktivit, kde tento podíl byl podstatný, a nazval je primární sektor (Porat 1976). Redefinování výchozích pojmů vedlo Porata k opravě Machlupova výpočtu: vyšel mu podíl primárního sektoru na GNP v r. 1962 na úrovni 25%, tedy o 4% méně.  Podstatnější než tento rozdíl obou výpočtů byla zásadní modifikace původního Machlupova přístupu: Pro vývoj termínu ‘informační společnost‘ bylo nejdůležitější, že koncepce založená na  vytváření a předávání znalostí byla zobecněna směrem ke každé manipulaci s informacemi, která měla ekonomický efekt.

I když nebyla přijata žádná závazná metodika, která by na úrovní federální vlády USA vedla k obecně uznávanému výpočtu podílu práce s informacemi na GNP, přesto už v r. 1970 proběhlo výroční zasedání American Society for Information Science s oficiálním  tématem "The Information-Conscious Society" a jeden z hlavních příspěvků byl symptomaticky nazván "Advent of the Information Age" (Proceedings 1970). Tak se začal uplatňovat vliv výše zmíněné Bellovy knihy ve směru ztotožnění post-industriální společnosti s koncepcí informační společnosti. Poratovu metodiku výpočtu podílu manipulací s informacemi na celkovém ekonomickém výsledku o něco později přijala OECD (OECD 1981, 1986), v jejíž terminologii se Poratův primární sektor nazývá informační ekonomika. Definiční znaky informační společnosti v pojetí OECD pak jsou

1) nadpoloviční podíl informační ekonomiky na GNP

2) nadpoloviční podíl všech pracujících je aktivní právě v sektorech náležejících do informační ekonomiky

Souvislost obou uvedených definičních znaků je dána fungováním tržní ekonomiky v oblasti alokování kapitálu. Investice jsou směrovány do sektorů, v nichž se dosahuje rychlejší návratnosti a vyššího zisku, což se projevuje růstem hodnoty příslušných akcií (srv. obr. 1). Konkrétní souvislosti budou diskutovány níže v kap. 2.

Současná definice informační společnosti může tedy znít tak, že jde o situaci, v níž práce (resp.manipulace) s informacemi je efektivnější než práce se hmotou; je to jen jiné vyjádření výše uvedeného poznatku o alokování kapitálu, pokud je význam termínu „efektivnější“ chápán čistě ekonomicky ve smyslu vyšších a rychlejších zisků na jednotku nákladů. To je názorně vyjádřeno strukturou firem definujících Dow Jones index (viz níže).

Postupně se ovšem ukazuje, že efektivnost práce s informacemi má mnohem širší než jen ekonomickou platnost a převaha takto definovaných aktivit stejně silně platí např. v politice, v záležitostech obrany a bezpečnosti, samozřejmě ve vědě, ale i v kultuře atd., pokud upravíme chápání efektivnosti přiměřeně pro jednotlivé oblasti. Příkladem z těch nejvýznamnějších může být efektivní získávání vlivu na celosvětový vývoj. Francouzský týdeník Le Nouvel Observateur uveřejňuje občas seznam "global leaders" - mužů, kteří jsou považování za skutečné vládce světa, „ať již jsou veřejnosti známí nebo tahají za nitky z ústraní svých kanceláří či přes internet". V r. 1996 bylo kromě 2 módních návrhářů, jednoho herce a jednoho bývalého sportovce na padesátičlenném seznamu asi 6 profesionálních politiků, 6 průmyslníků a dopravců,  jen 2 ekonomové, 15 finančníků, ale neméně než 18 komunikačně mediálních bossů včetně např.  Billa Gatese, Nicholase Negroponta (ředitel Media Lab při MTI, autor výroku "internet je víc než státní suverenita"), Ruperta Murdocha a Teda Turnera (Anonym 1997).

Pojem efektivity byl tak z komerčního významu postupně zobecněn na jakýkoliv smysluplný význam. Zároveň se ovšem ztratila možnost nalézt přesný časový bod, kdy došlo ke vstupu do informační společnosti, protože obecnou efektivnost nelze snadno měřit; je to však zřejmě přiměřená cena za rozeznání obecného významu vývojové změny, kterou prožívá v současnosti lidstvo. Z hledání bodu se tak stává rozeznání trendu.

Ekonomická koncepce Bellovy definice přitom zůstává jako speciální případ v platnosti i nadále, což je prokazováno ekonomickou silou a významem příslušných ekonomických odvětví (viz níže v kap. o ekonomických aspektech informační společnosti). Jestliže mezinárodní ekonomika popisovaná dříve byla v podstatě obchodem přes národní a státní hranice, je současná globalizovaná ekonomika podnikáním a hospodařením skutečně mezinárodních korporací v měřítku zeměkoule, přičemž není důležité a často ani rozeznatelné faktické sídlo „ústředí“ korporace a tím méně je rozeznatelný původ investovaného kapitálu.  Realizace a zejména řízení těchto procesů by nebylo možné bez počítačových sítí umožňujících přenos a výměnu informací v reálném čase.

Je tedy zřejmé, že pojmy globální ekonomika a informační společnost popisují v podstatě totéž a lze připojit i francouzský termín „mondialisation“ a event. i návrh „světověk“, pocházející od Radima Palouše (Palouš 1990).

V posledním desetiletí se termín informační společnost stal běžným v celé oblasti společenskovědních teorií, ale i v politické praxi. V současnosti existuje např. program UNESCO s názvem Observatory on the Information Society (UNESCO  2011). Organizace spojených národů spolupořádala v r. 2003 v Ženevě a následně v r. 2005 v Tunisu mezinárodní konference pod názvem World Summit on the Information Society (United Nations 2006); práce vyústila v ustavení  pracovní skupiny OSN s názvem  United Nations Group on the Information Society (UNGIS 2011). Jedno z ředitelství Evropské komise má název Generální ředitelství pro informační společnost a média a běžným se termín stal i na nižších politických úrovních. Neméně příznačné je, že se stal i vhodným rámcovým předznamenáním pro mezioborové diskuse, mezi nimiž bylo pro evropské myšlení významné pražské 2. fórum EU a zemí střední a východní Evropy v r. 1996 (Bangemannn 1996, Szcypiorski 1996).

Podle některých názorů je fakt přijetí výše uvedené definice informační společnosti  rostoucím počtem akademických odborníků i politiků důležitý sám o sobě nezávisle na tom, zda tato koncepce je oprávněná či nikoliv (Anonym 1999a).

Diskuse pojmu informační společnost

Diskuse o pojmu informační společnost začala poměrně brzy výzvou k  opatrnosti, založenou na jisté omezenosti původní Machlupovy a Poratovy čistě ekonomické definice (Crawfor 1983).  Rozšířené pojetí efektivnosti odstranilo tyto námitky, ale otevřelo cestu k obecněji založené kritice a námitkám. Řada z nich využila zobecnění k ideologizaci problému: Tak Frank Webster namítá, že stále jde o kapitalistickou společnost a v návaznosti na klasickou periodizaci (laissez-faire kapitalismus 19. století, korporátní kapitalismus 20. století) hovoří o informačním kapitalismu 21. století (Webster 2006). V tomtéž duchu se nese i kritika a doplnění termínu na transnacionální informační  (informational) kapitalismus (Fuchs 2008). Stejnou terminologii používá Castells, ale v jistém rozporu s ideologickým pojetím založeným na kontinuálním trvání kapitalismu uznává novou sociologickou strukturu společnosti (Castells 2000, s. 18). Novomarxistická reflexe (a interpretace) informační společnosti vedla k zavedení pojmu nemateriální práce (immaterial labor), která vytváří nehmotné produkty jako znalosti, informace, symboly, texty, obrazy, ale také komunikaci, vztahy a emoční reakce (Hardt, Negri 2005), což vše vede k flexibilním způsobům akumulace kapitálu (Harvey 1989).

V kontextu 20. století, charakterizovaného tolika marnými pokusy vyprojektovat a vybudovat ideální svět, bylo důležité, že informační společnost nebyla ani sociologicky předvídána, natož politicky "projektována". Vzniká jako výsledek vývoje techniky a jeho sociálně politických důsledků. Ve společnosti zkušenostně citlivé na pokusy o sociální inženýrst­ví i na různé jemnější formy historicismu (Popper 1994) nelze dostatečně zdůraznit, že termín informační společnost není (a nikdy nebyl) projektem budoucnosti, nýbrž ozna­čením pro trend změn, které již prokazatelně probíhají. Na tom nic nemění ojedinělé politické pokusy dodatečně vytvořit „projekty vybudování informační společnosti“. Často – typicky v Evropské unii - ve skutečnosti jde o snahu politicky podchytit, využít a event. regulovat spontánně probíhající vývojové procesy  (Anonym 1996, 1996a).

Zásadní přednost označení informační společnost  spočívá v tom, že vystihuje v jistém významném smyslu podstatu nové situace. Upřednostnění substantiva společnost před pojmy éra, období atp. poukazuje na významný podíl sociologického přístupu; společnost je v tomto pojetí jevištěm i aktérem vývoje, který nemá příčiny ani významné efekty někde v mimospolečenské přírodní oblasti, jak je tomu např. u geologických období.

Vzdělanostní versus informační společnost

Koncepce vzdělanostní společnosti je založena na získávání poznatků (věda, výzkum) a jejich předávání v rámci vzdělávacích procesů. Základním prvkem koncepce informační společnosti je nesporně informace, což ji spojuje s koncepcí vzdělanostní společnosti. Efektivní využití informací je ovšem podmíněno jejich rychlým přenosem a včasnou dostupností všude tam kde jsou potřebné a mohou být použitelné. Jde o šíření informací všemi možnými formami, nejen vzděláváním (education), a o jejich cílený a co nejoperativnější přenos tam, kde jsou potřebné. Dalším implicitně základním prvkem koncepce informační společnosti se tak stává komunikace, ne ovšem v  úzkém psychologickém pojetí přímé mezilidské interakce. Komunikační vědy definují komunikaci jako přenos informace (v nejširším významu) mezi lidmi přímo nebo nepřímo (tj. pomocí technicko-organizačních prostředků). Tato druhá složka koncepce informační společnosti byla vystižena alternativním označením „information highway“, které bylo v 80. létech v USA přednostně užíváno v oblasti nových, tzv. informačních technologií (IT).

Je tedy zřejmé, že označení informační společnost je obecnější, kdežto označení jako vzdělanostní postihuje jeden konkrétnější aspekt téže skutečnosti. Na druhé straně je vzdělanost podmínkou proto, aby konkrétní společnost (národ, stát) dosáhla vývojového stupně informační společnosti a dále se v něm rozvíjela. Nicméně sám pojem vzdělání je nástupem informační společnosti zásadně modifikován: Přestává být možné chápat vzdělání jako výsledek úsilí v jisté omezené životní etapě, protože práce s informacemi je pro stále větší podíl populace celoživotní aktivitou. Tak se stává skutečností celoživotní vzdělávání, přinejmenším v podobě rekvalifikace několikrát za život. Definicí vzdělání vhodnou pro informační společnost tedy může být celoživotní zapojení do informačních toků.

Trendům informační společnosti odpovídají programy celoživotního vzdělávání, existující v nějaké podobě ve všech vyspělých zemích. Periodické rekvalifikace jsou jejich součástí, avšak nejde jen o to.

Mozek přestal být před několika tisíciletími (objev písma) především skladištěm informací a stal se pamětí progra­mů. Přetrvávajícím zaměřením na faktografii stojí tradiční školní vzdělání proti trendu tisíciletého vývoje, který zatím vyvrcholil možnostmi elektronických databází. Současné změny jsou tak rych­lé, že jejich promítání do vzdělávací praxe musí být cílenou aktivitou, předbíhající přirozenou generační výměnu pedagogů a osnov. Namísto uchovávání konkrétních informací ve svých hlavách se potřebujeme naučit být průběžně informováni o vý­voji poznání. Základem vzdělání bude tedy učení učit se, a to v míře, proti níž současné rekvalifikační programy nebo opakované atestace jsou pouhými náznaky trendu. Dostupnější dálkové vzdělávání bude významným přínosem i pro handicapované občany, ale využíváno bude v mnohem širším měřítku.

Vzdělání ve výše definovaném smyslu souvisí s dalším aspektem informační společnosti, který však není předmětem této práce. Je totiž jednou z aktivit, která se může stát zásadně důležitou pro naplnění volného času. Ten se stává ve vyspělých zemích novou kvalitou života v informační společnosti - a novým problémem. Vzdělání znamená hlubší porozumění každému zážitku, každé kulturní události, památkám a dalším kulturním statkům. Umožňuje širší participaci na veřejném a politickém životě. Vzdělávání je tedy obohacením samo o sobě a zároveň znamená zesílené, tedy bohatší prožívání života.

4. Pojem informace

Informace je podstatnou částí termínu informační společnost, i když adjektivní forma v češtině do jisté míry tuto skutečnost zastírá.

Obsah tohoto pojmu, jak jej definuje teorie informace a další obory zabývající se informacemi a jejich zpracováním, je podstatně širší než je běžné v hovorové řeči. V komunikačních vědách termín informace znamená podstatné zpřesnění běžného pojmu sdělení jakožto obsahu komunikace. Informací je každý vědecký popis faktu, údaj o přesném času, obecně každý číselný údaj,  ale také např. novinářská zpráva, referát, komentář popis, nebo o počasí, ale též  každé literární či výtvarné nebo hudební dílo, sdílení pocitů, názorů a postojů atd. Všechny uvedené příklady vyhovují exaktní definici informace. Podle této definice informace je vše, co sníží neurčitost (nejistotu) poznání. Jistotu poznání lze vyjádřit jako pravděpodobnost, že poznání odpovídá skutečnosti. Toto pojetí umožňuje (přinejmenším v jednoduchých případech) na základě počtu pravděpodobnosti kvantifikovat množství informace přenesené při komunikaci.

Vývoj informační společnosti je spojen s  poklesem nákladů potřebných  ke zpracování  informací (pokles na stotisícinu za poslední 3 desetiletí 20. stol.) a jejich trvalé uložení (pokles cca na jednu miliontinu) (Majo 1997).

Technici i sociologové shodně tvrdí, že rozhodujícím sdí­leným statkem  v nově se rodícím modelu lidského společenství se stá­vají informace. Právě proto lze ovšem očekávat, že význam tohoto termínu se bude měnit. Se vstupem potravin i průmyslových výrobků do širších mezilidských a posléze tržních vztahů se v příslušné etapě vývoje lidské společnosti měnil obsah těchto pojmů. To čeká  pravděpodobně i pojem informace. Termín informace byl v přelomovém období nasnadě snad právě proto, že pomáhá zajistit alespoň jakousi kontinuitu s technickým myšlením předchozí industriální éry, ale podobně jako u někdejších klíčových termínů (zemědělské produkty, průmyslové výrobky) lze  kromě změn obsahu pojmu informace očekávat změny a nárůst konotací, spojených s tímto slovem.

5. Ekonomické aspekty informační společnosti

Ve vyspělých zemích se koncem 80. let  podílelo přímo na výrobě hmotných statků – tj.  na „manipulaci se hmotou“ podle dikce výše uvedené definice informační společnosti - jen 35-50 % všech pracovních sil (Barišev 1983). Podle výzkumu Kanadského statistického úřadu lze polovinu rozdílů růstové dynamiky (HDP na hlavu) mezi zeměmi OECD vysvětlit rozdíly v investicích do lidského kapitálu – což není nic jiného než práce s informacemi, kdežto efekt standardních kapitálových investic je cca 17% (Matějů 2004).

Ekonomický vývoj posledních desetiletí vykazuje zřetelně rysy, které odpovídají definici  informační společnosti. Povaha těchto souvislostí může být chápána různě: Jedna z hypotéz může znít „současný ekonomický vývoj je důsledkem nástupu a rozvoje informační společnosti“, jiný přístup může tuto kauzální vazbu obrátit a tvrdit, že informační společnost není nic jiného než výsledek  vývoje ekonomiky umožněný a vyvolaný rozvojem technologie.  Preferování jedné z těchto nebo některé z dalších formulací je zřejmě dáno ideologickým základem pohledu na lidskou společnost, její složky a její vývoj. Fenomenologický přístup, omezující se na popis pozorovatelných skutečností, rezignuje na hledání kauzálních vazeb, ale dostačuje k rozeznání souvislostí.


Obr. 1 Vývoj burzy NASDAQ (Yahoo!Finance 2011a)

Obchodování v oblasti počítačových technologií, nových médií a telekomunikací se od r. 1971 soustřeďovalo na americký mimoburzovní obchodní systém Nasdaq (National Association of Securities Dealers Automated Quotations). Tržní kapitalizace Nazdaq Stock Exchange dosáhla v r. 1999 už 4,785 bilionů US $ (tj. téměř  30% kapitalizace newyorské burzy) a Nasdaq Composite Index v tomto roce vzrostl o neuvěřitelných 81% (obr. 1; měřítko svislé osy není lineární!). Motorem růsty byly tzv. "technologické" akcie: např. Microsoft Corp. s 12% váhou meziročně posílil o 69%, Yahoo o 240%, Oracle o 288%. Celý tento tržní segment v té době však již jevil znaky "přehřátí". V r. 2000 vzrostlo z celkového počtu 4770 emisí už jen cca 20%, 45% dokonce klesalo a došlo ke krizi (Šťastný 2000). Nechyběly předpovědi, že je konec s uměle nafouknutou bublinou - některé dost zřetelně škodolibé: "It's not bubble, it's a balloon !" (Anonym 2000).  V r. 2001 skutečně nebyla mezi 10 nejziskovějšími společnostmi na světě ani jedna zaměřená na informační technologie.

Nicméně, po půldruhém roce dochází k oživení pročistěného trhu, Bill Gates se vrací na 1. příčku žebříčku nejbohatších lidí světa (Forbes 2001) následován na 3. příčce Paulem  Allenem (rovněž z Microsoftu) a pořadí zůstalo i za rok 2002, kdy v 1. desítce jsou kromě nich další dva magnáti z oblasti informačních technologií. Microsoft dosáhl ve fiskálním roce 2002/03 čistého zisku 10 miliard US $ s impozantním nárůstem příjmů přes 10%. Růst ukazatelů Nasdaq, pozorovatelný na začátku r. 2002, opět srazila celková krize finanční důvěry v USA - největší od r. 1993, způsobená tentokrát skandály společnosti Enron a dalších, což zkreslilo obraz ozdravení vývoje IT trhů. V Evropě skončily důsledky otřesu na Nasdaq v r. 2002, kdy byly služby spojené s informačními technologiemi opět nejdynamičtějším segmentem trhu a dosáhly výnosů přes 6%.

Vývoj informační společnosti je spojen s obrovskými přesuny finančních prostředků. Již v r. 1995 se objem akvi­zic a fúzí v oblasti médií a telekomunikací ocitl na druhém místě hned za bankovním sektorem a akvizice mediální sítě ABC koncernem Walt Disney Inc. za 19 miliard US $ byla druhou vůbec největší transakcí do té doby (Shrbená 1996). V říjnu 1999 vznikl spojením telekomunikačních společností MCI WorldCom a Sprint mediálně informační gigant s tržní hodnotou 129 mld US $  a podobných velkých fúzí z IT oblasti bylo v 90. létech několik, např. SBC Communications a Ameritech,  AT&T a MediaOne, Olivetti a Telecom Italia (Anonym 1999).

Omezíme-li se pouze na velikost majetku, pak v r. 2005 bylo mezi 30 nejbohatšími neméně než 12 lidí z médií a IT, např. zase Bill Gates, Michael Dell, Lawrence Wllison (Oracle), lidé okolo serveru Google atp. (Klímová, Nádoba 2005).

Tentýž žebříček nejbohatších za rok 2008 zahrnoval Bila Gatese na 1. místě a další dvě jména z uvažované oblasti  v 1. desítce (Mašek 2009).  Aktuální žebříček za rok 2010 (Forbes 2010) přináší v první dvacítce následující jména z uvažované oblasti (v závorce pořadí):

Carlos Slim Helu (1), mexický telekomunikační magnát
Bill Gates (2), zakladatel Microsoftu
Larry Ellison United States (6), zakladatel počítačové firmy Oracle
Li Ka-shing Hong-Kong (14), kromě jiných aktivit nejnověji také telekomunikace (akcie jeho společnosti Cheung Kong jsou kótovány na burse NASDAQ)
David Thomson Canada (20), Thompson Reuters on-line informační služby pro finanční a mediální trh, technologická řešení pro eBusiness

Přitom je třeba vzít v úvahu rostoucí trend diverzifikace investic, takže alespoň částí portfolia by v seznamu mohla být řada dalších jmen: Brazilský důlní a těžařský magnát Eike Batista (8) informoval o svém záměru zavést ve své zemi výrobu počítačů Apple (Exame 2010); vlastníci globálního hypermarketového impéria Wal-Mart Christy Walton (12),  Jim Walton (15)  Alice Walton (16)  a  S. Robson Walton (18) investují do nejmodernějších technologií a vývoj zahrnující podnikání v oblasti IT do kombinovaných aktivit největších nadnárodních korporací dále pokračuje.

Obdobný obraz skýtá aktuální struktura 30 firem definujících populární burzovní index Dow Jones Industrial Average (Yahoo!Finance 2311b). Jsou mezi nimi AT&T (telekomunikace), Cisco Systems (počítačové sítě), General Electric (konglomerát), Hewlett-Packard (počítačové systémy), Intel (polovodiče) Microsoft (software) Verizon Communications (telekomunikace), Walt Disney Company (zábava) a znovu i výše zmíněný konglomerát Wal-Mart. Od roku 1903 do roku 2007 patřila správa tohoto indexu firmě Dow Jones & Co., na přelomu července a srpna 2007 však tuto firmu (a D.-J. index) koupil mediální magnát Rupert Murdoch, což jen znovu podtrhuje význam práce s informacemi.

Hledání obdobných dat na domácím poli české ekonomiky naráží na několik problémů: otevřenou českou ekonomiku lze jen stěží chápat jako národní  či nějak obdobně definovatelnou;  když se přesto pokusíme, pak jde o příliš malé rozměry. A konečně vzniká otázka, nakolik naše země již vstoupila do informační společnosti. Právě vzhledem k poslední otázce má však smysl uvést alespoň některé údaje. Z deseti nejlépe platících firem v ČR  v r. 2008 (včetně všech bonusů) patří  celá polovina do oblasti IT: je to  Cisco, IBM, Microsoft, Dell a McKinsey (Lysoněk 2009).

Jednou z nejkonkrétnějších ekonomických změn se v průběhu 90. let stala integrace do té doby oddělených sektorů telekomunikací a audiovizuální hromadné komunikace (rozhlasové a TV vysílání). Tento proces, známý pod termínem konvergence, měl podle některých názorů být dokonce klíčový pro vývoj informační společnosti v Evropě (Majo 1997).

6. Některé sociální souvislosti

Zaměstnanost

Rozvoj informační společnosti vede k rychlému zvyšování produktivity práce (např. v Německu o 100% za 20 let) a tím skutečně klesá potřeba lidí v pracovním procesu: jenom v OECD zmizelo v souvislosti s komputerizací v létech 1978 – 1996 asi 43 milionů konkrétních nadále nepotřebných pracovních míst (Klein 1997). Nejde jen o rozvoj technologie, ale také o zlepšení organizace práce. Oba trendy působí souběžně a propojeně. Lze to demonstrovat i na srovnání ČR s vyspělejšími zeměmi. Např. v r. 1997 připadalo na 1 zaměstnance českého Telecomu 112 telefonních stanic, v (západní) Evropě ale 200 stanic, takže plán snížit počet zaměstnanců českého Telecomu o 1000 pracovníků byl zcela adekvátní. - Sociální politikou lze tento problém na čas potlačit do neviditelnosti: experti OECD odhadli v r.  1992, že v ČR je cca 350 000 skrytě nezaměstnaných. V totalitní společnosti je skrytá nezaměstnanost jedním z  typických rysů, ale demokratická tržní společnost trvale neunese toto skrývání a dojde k  růstu nezaměstnanosti.

Pohled sociologa je značně přímočarý: „Informační společnost vytváří stále nové a variabilní pracovní příležitosti, ale současně část zaměstnanců činí nadbytečnými přímo úměrně exponenciálnímu růstu technologických potencí informatického průmyslu“ (Petrusek 2007).

Nezaměstnanost ovšem rozhodně nelze pokládat za důsledek rozvoje informační společnosti; to ukazuje dlouhá historie nezaměstnanosti a v posledních desetiletích názorně také odlišný vývoj nezaměstnanosti v USA a v Evropě. V USA - zemi, která ve vývoji informační společnosti je nejdále, je dlouhodobě nízká  nezaměstnanost v systému minimálně ovlivňovaného trhu.  Z toho je zřejmé, že v této zemi  se zároveň s  vývojem informační společnosti tržně vytvářejí nová místa. Je naděje, že to tak bude i v Evropě, budou-li splněny obě podmínky – rozvoj IT a fungující trh. Jenom plná liberalizace telekomunikačního trhu v EU měla přinést 1,3 milonu nových pracovních míst (Klein 1997). V Evropě  vznikají pracovní místa ve sféře služeb, ale zanikají klasické dělnické a zemědělské profese, nemluvě ani o práci pro méně kvalifikované. Klíčovým problémem je, jak nové informační a komunikační technologie využít k podpoře zaměstnanosti.

Standardním řešením problematiky zajištění práce pro co největší podíl populace se stává práce na částečný úvazek. Podmínkou je samozřejmě dostatečně vysoká produktivita práce, která je určovaná technologickou vyspělostí a kvalitou managementu celého společenskoekonomického systému. Oba faktory jsou jen jiným vyjádřením definice informační společnosti a kruh se tak uzavírá: Informační společnost přináší nejen problém, ale nabízí také způsoby jeho řešení.

V celé EU v r. 2006 pracovalo na zkrácený úvazek 17% pracujících, v ČR ale jen 5% (Marková 2006). Procenta zkrácených úvazků z celkového počtu zaměstnanců v r. 2008 byla následující: Nizozemsko 46% (ženy 75%),  Německo 26% (ženy 46%), Velká Britanie 25% (ženy 42%), Belgie a Rakousko 22% (ženy 41%), ČR 4,4% (ženy 7,9%), Bulharsko 1,6% (ženy 2,1%) (Foglová 2008).  Stav v 1. čtvrtletí r. 2010 byl následující: Průměr EU 19,3%, v ČR 6,2% a méně má jen Maďarsko (5,6%), Slovensko (3,5%) a Bulharsko (2,4%)  (Hovorková 2011).

Flexibilita délky a rozložení pracovní doby na úrovni podniku či instituce je nejen ukazatelem jakési „vstřícnosti“ zaměstnavatele, ale především je výsledkem kvalitního managementu. Není totiž vůbec pravda, že plný úvazek je vždy ekonomicky a organizačně optimálním řešením... Částečný úvazek je ve vyspělých zemích nikoliv především sociálním opatřením, ale opatřením optimalizačním, a to zdaleka nejen v intelektuálních profesích: naopak právě snížená potřeba manuální práce může být takto vhodně řešena, protože zejména v menších podnicích nemusí být úbytek této potřeby vždy „v celých úvazcích“. - Povýšení pracovníka s částečným úvazkem do vyšší funkce – v ČR velmi vzácné – je ve vyspělých zemích běžné.

Vývoj informační společnosti si však patrně vyžádá více. Zřejmě se změní pohled na některé základní principy. Sám pojem demokracie v Evropě i v Americe je v podstatě "demokracií práce" – bez  autonomního hmotného zabezpečení není politické svobody. Toto pojetí práce je však stále zřetelně poplatné politickým koncepcím, které dobře odpovídaly vývojové etapě průmyslové společnosti, ale vůbec nemusí popisovat – natož řešit – problémy informační společnosti. Zásadní rozdíl je tvořen právě faktem, že díky obrovskému technickému pokroku, především pak díky automatizaci s využitím výpočetní techniky, není pracovní zapojení všech lidí nezbytně nutné v rozsahu až dosud obvyklém. Je to zřejmě analogie situace, která nastala s  rozvojem zemědělské výroby: Ještě po celý středověk musela většina lidí pracovat v zemědělství, aby bylo zajištěno alespoň minimální množství potravin pro všechny, ale následný rozvoj průmyslové výroby byl umožněn právě tím, že zefektivnění obdělávání půdy, růst výnosů a postupné nasazování zemědělské techniky uvolnily řadu pracovníků ze zemědělství pro potřeby rozvíjejícího se průmyslu; právě to bylo podmínkou industriální civilizace. Také její další rozvoj byl charakterizován mj. postupným snižováním pracovní doby (ze 60 hodin týdně na nejvýše 40), opět umožněným – ale z jiného pohledu vyvolaným a vynuceným – technologickým pokrokem. Ostatně známé bouře ludditů, kteří příčinu vylučování z práce spatřovali v zavádění strojů, a proto je rozbíjeli, jsou přesnou analogií (sporadicky se objevujícího) názoru, že rozvoj informační společnosti vede k větší  nezaměstnanosti. Ve skutečnosti informační společnost pokračuje v tomtéž trendu uvolňování času dosud nutně věnovaného práci; nezaměstnanost je v tomto pohledu do značné míry důsledkem nerovnoměrného vývoje a manažérských nedostatků v organizaci práce.

Organizace a druhy práce

Některé změny již probíhají a jejich nástup je konkurenčně stimulován. Patrně prvou z nich je změna paradigmatu v organizaci práce. Informační společnost tak otevírá mnoho cest ke zlepšení kvality produktů a služeb nabízených veřejnosti. Tím se služby stávají konkurenceschopnými i v oblastech, kde dosud byla vlastnoruční práce nebo péče nejbližších nezastupitelná.

Technologický rozvoj, jak již bylo řečeno, vyřazuje postupně čistě manuální profese, resp. mění jejich charakter tak, že přibývá práce myšlenkové. To znamená velké změny pro pracovníky v mnoha sektorech, především pokud jde o kvalifikaci: bude běžně po­žadováno zvýšené používání vlastního myšlení a dokonce schopnost analytického a abstraktního myšlení. Poznávací a analytický aspekt činností se rozvíjí na úkor mechanického tradičně "průmyslového" přístupu, jehož typickým příkladem je práce u pásu. Samozřejmě zůstanou hmotné záležitosti, které nejsou přístupné počíta­čovému řešení a automatizaci, ale tím spíše existuje reálné riziko rozšiřu­jící se propasti mezi vysoce kvalifikovanými dobře placenými pracovníky v oblasti aplikace vyspělé technologie a ostatními nízko placenými zaměstnanci.

Historický vývoj pojmů manuální a duševní práce ve skutečnosti není nikterak přímočarý. Donedávna platilo, že truhlář, kovář, švec či holič jsou příklady manuální práce. Jenže zapojení mozku v těchto profesích před 200 léty bylo nesrovnatelně větší než v případě dělníka v dnešním nábytkářském průmyslu, kováka, dělníka u pásu ve Zlíně… U kadeřníka je dodnes zřejmé, že při práci musí myslet. - Takže pro kterou situaci bychom měli dnes rezervovat pojem „manuál“? V zemědělství se pokusila vytvořit čistě manuálně pracující vrstvu teprve „socialistická velkovýroba“; ve skutečnosti to byl špatně řízený státní kapitalismus, který vytvořil vrstvu intelektuálně nepracujících, kteří byli zároveň špatně manuálně pracujícími. Každý samostatně hospodařící rolník musel totiž problematice rozumět (jinak brzy dohospodařil), kdežto v JZD to byla povinnost jen pro vedoucí pracovníky. Ve skutečnosti byl až do nástupu průmyslové civilizace podíl výlučně manuální práce mnohem menší, než se obvykle uznává -  a takový zase bude v informační společnosti. Lze doufat, že bude tak malý, jaký je podíl lidí neschopných ničeho jiného než nejjednodušší bezmyšlenkovité práce rukou. A lze vyslovit hypotézu, že pokus vyřadit mozek z pracovní činnosti daleko většího podílu lidí byl slepou uličkou průmyslové civilizace, vyvolal odcizení a vposledku i marxismus a třídní boj.

Tyto úvahy vedou k novému pojmu: Vedle nezaměstnanosti se stále častěji hovoří o nezaměstnatelnosti. Jakkoliv se tento pojem přiřadil k těm politicky nekorektním (a nahrazuje se opatrnějším termínem přirozená nezaměstnanost), ve skutečnosti přesně popisuje problém: Existují lidé, kteří vyspělé společnosti nemohou nabídnout žádnou svoji dovednost či znalost, kterou by někdo potřeboval a byl ochoten zaplatit, protože žádnou takovou znalost či dovednost nemají. Někteří nic takového nezískali, ať už v důsledku vrozených handicapů nebo v důsledku své osobní historie: výzkum v ČR v r. 2004 ukázal, že z dětí, které vyrostly v ústavech, jen 40% dokáže najít práci, bydlení a založit rodinu (Blažková 2004). Jiní ztratili práci proto, že jejich profese byla výše popsaným vývojem vytlačena z trhu práce. Problematiku obou skupin řeší sociální síť, u druhé skupiny přednostně rekvalifikací. A existuje i třetí skupina – lidé, kteří nechtějí nic nabídnout z vlastního rozhodnutí.

Vývojem informační společnosti zdaleka nejsou dotčeni jen manuálně pracující. Znamená také – a především - změny ve struktuře managementu a ve vnitropodnikové komunikaci, kratší termíny, trvalou kontrolu a řízení kvality, větší  sledování požadavků trhu atd. Celkově jsme postaveni před narůstající požadavky na flexibilitu pracovníků, což citelně ovlivní pracovní podmínky: roste nejistota zaměstnání, rozšíří se krátkodobá práce kombinovaná s rostoucí externalizací a sub­dodávkami jistých úkonů.

Charakter krátkodobosti až dočasnosti nebude mít jen konkrétní pracovní místo. Je třeba počítat s tím, že několikerá změna charakteru vykonávané práce během života bude spíše typická než výjimečná. Průměrný Evropan mění zaměstnání po více než 10 létech, v USA po 6,5 roce a několikrát za život změnit charakter vykonávané práce bude nadále zřejmě nutností pro většinu lidí. Výjimky lze očekávat pouze tam, kde jde o celoživotní „povolání“ v původním (vznešeném) významu toho slova, a to ještě zdaleka ne vždy. Ani vysoce kvalifikované profese tomuto pravidlu neunikají, protože právě u nich často rychlost a dosažnost vývoje oboru představuje ve skutečnosti prakticky kvalitativní změnu i několikrát v průběhu jednoho lidského života. Příklady lze nalézt i u tak tradičního a prestižního oboru jako je lékařské povolání: Systém akreditací a fakticky nezbytnost celoživotního studia ukazují, že kvůli rychlému rozvoji medicíny se náplň této prestižní odbornosti mění několikrát za život. Tím spíše to platí v oblasti služeb a manuální práce, kde technologický vývoj i populační změny rychle mění poptávku na pracovním trhu. Rekvalifikace se tak stává pravidelnou součástí života, resp. periodicky se opakujícím obdobím, ovlivňujícím sociální status a celý životní styl většiny občanů.

Změny pracovní náplně a způsobu práce se týkají nejen manuálních profesí, ale možná ještě ve větší míře úřednické a intelektuální práce. Elektronické komunikace nahrazují velmi rychle tradiční papírování elektronickým sdělením v kombinaci několika prostředků (internetová síť, počítačový software, harmonizace úředních postupů a standardizace komerčních dat, dálkové vyřizování záležitostí na úřadech). Tímto směrem se ubírá rozvoj dálkového prodeje, teleshopingu a především internetového obchodu, který rovněž vede k proměně obchodních vztahů. To vše následně vede k transformaci obchodních profesí jak v oblasti velkoobchodu, tak v sektoru maloobchodu.

Velká většina nových požadavků na kvalifikaci pracovníků je spojena se zvládnutím práce na počítači. Nadpoloviční většiny všech pracovních míst v Evropě se to týká od roku 2002 a příslušná zaměstnání mají vyšší společenský status (Anonym 2002). Jde o problém generační, tedy dočasný. Nicméně je to situace nová a tedy jako vše nové může být riziková: Poprvé v historii se stalo, že mladá generace ovládá technologie lépe než většinová populace.

Pracovníci  London School of Economics ve své statistice vybraných nejvyspělejších zemí světa  v užívání IT sestavili žebříček "internetové ekonomické vyspělosti" – Connectivity Scorecard, který  bere v úvahu jak počet přípojek k internetu a jejich kvalitu, tak také počítačovou gramotnost populace, pozici a konkurenceschopnost lokálního ICT byznysu, e-government a obecně kvalitu a diverzitu síťové infrastruktury ve firmách, domácnostech a celé společnosti.  V pořadí z  r. 2009 zařadili ČR na 20. místo před Portugalsko, Španělsko, Řecko a sousední země CEE (bývalého východního bloku), což čeští experti hodnotí jako výborný a pravděpodobně nejlepší možný výsledek.

Dálkové zaměstnání

Už v r. 1994 pracovalo v zemích EU cca 1,3 milionu zaměstnanců doma u počítače (Anonym 1996). Na straně zaměstnava­telů práce doma přináší výhody, např. snížení nákladů na pronájmy prostor, topení, osvětlení a některých dalších výdajů a přitom nárůst produktivity (udává se u některých firem až o 40%) např. snížením absen­cí a lepším využitím času.

Přínosy jsou i na straně zaměstnanců, např. flexibilní pracovní doba, významné časové i finanční úspory, eliminování potíží s do­jížděním do zaměstnání (významné zejména pro posti­žené a obyvatele venkova).

Dálkové zaměstnání přináší i výhody v oblasti životního prostředí. Přechod 10% evropských zaměstnanců na dálkovou práci by znamenal díky omezení cest do práce snížení emisí CO2 o 22 milionů tun ročně (Rakovský 2008).

Pro mnoho lidí bude přitažlivá dosud nemožná kombinace  venkovského životního stylu, "městských" informací a dálkového zaměstnání.

Dálko­vé zaměstnání však nemá jen výhody. Pro zaměstnavatele přináší rizika a komplikace v otázkách řízení práce - je nutno změnit styl řízení a často personálně obměnit management, vzroste starost o bezpečnost firemních informací a o loajalitu zaměstnanců, kteří ztrácejí pocit sounáležitosti až k ohrožení soudržnosti podniku. Na straně zaměstnance vzniká riziko izolace, obtížné reali­zace odborářských práv, jistota pozice není potvrzována přirozenými kontakty s vedením podniku a často chybí i kontakt s lidmi obecně. Objevují se i problémy role takového pracovníka v domácnosti: má automaticky převzít (navíc?) péči o domácnost?

Jistým mezikrokem mohou být decentralizovaná "telecentra", nahrazující klasické podoby detašovaných pracovišť. Toto řešení odstraní řadu nevýhod z odloučenosti a přitom zachová přednosti, např. využití pracovních sil tam, kde jsou dostupné a  levnější.

Odhaduje se, že v USA pracuje v dálkovém zaměstnání na plný úvazek cca 15 milionů lidí, na částečný pak asi 4x více. V Evropě bylo v r. 2002 těchto domácích pracovníků asi 9 milionů, což je asi 6% všech zaměstnanců; nejrozšířenější je tento způsob v Dánsku, ale značný rozmach je vidět i ve Velké Británií, ve Skandinávii i jinde. Pro Českou republiku se odhaduje  možnost zaměstnat takto až 10% obyvatel; za limitující se dosud pokládala cena internetu, bez něhož je dálkové zaměstnání nemyslitelné.

Nová povolání

Rozvoj informační společnosti mění náplň řady tradičních profesí. Některé z těchto  změn - jakkoliv závažné a obtížné pro dotčené jednotlivce -  probíhají formou modifikace stávajícího stavu a jeho doplňování o nové prvky,  neznamenají vznik zcela nových profesí a nových společenských skupin.

Zároveň ovšem vznikla zcela nová povolání, přímo spojená s počítači a dalšími novými technologiemi. Jde o profese programátorů, konstruktérů a údržbářů výpočetní techniky, specialistů na tvorbu vnitropodnikových sítí, na tvorbu webových stránek a na další dálkové služby provozované na internetu atd. V posledních několika létech i v ČR má každý podnik a každá instituce skupinu nebo alespoň jednoho odborníka tohoto typu, který pomáhá ostatním pracovníkům v jejich roli uživatelů výpočetní techniky a udržuje počítače a vnitropodnikovou informační síť v chodu. Je obecnou zkušeností, že tito pracovníci jsou vnímáni – a sami sebe vnímají – jako zcela speciální skupina, a to speciální jiným způsobem než stejně nepočetné a odborně výlučné skupiny jiných specialistů jako je např. podnikový lékař nebo pracovník bezpečnosti práce. Výlučnost nebo přinejmenším novost IT expertů má několik  aspektů, zejména :

obtížná pochopitelnost  profese pro ostatní
generační oddělenost
specifický jazyk
odlišnosti chování a psychologických rysů

Tyto (a některé další) atributy výlučnosti jsou výstižně shrnuty v obsahu slangového označení „ajťáci“.

Sociologicky pozoruhodná je zejména generační výlučnost IT specialistů. Jde vesměs o mladé lidí, převážně muže. Je pochopitelné, že mladou generaci tyto profese přitahují: mládí má přirozený zájem o vše nové, stává se nositelem nového a zároveň tak volí cestu, kde bude minimum starších konkurentů a tedy lepší kariérní vyhlídky.  Jsou to absolventi několika technických studijních oborů; podobné pracovní zaměření u absolventů humanitních oborů je naprostou výjimkou, což jen zesiluje homogenitu skupiny IT expertů a její výlučnost.

Specifický jazyk, do značné míry vynucený neexistencí českých termínů (nebo naprostou nepoužitelností navrhovaných českých výrazů) pro většinu pojmů z oblasti IT, zesiluje významně  výlučnost těchto specialistů – viděno zevnitř i zvenčí. S tím je spojen i svérázný jazykový humor („hlodavec“ jako označení pro počítačovou myš). Slang „ajťáků“ prozrazuje i značné sebevědomí nebo přinejmenším vědomí vlastní výlučnosti: běžně je v této komunitě užíváno zkratkové slovo „bíefjú“ (BFU) pro normálního uživatele počítačů a vykládá se jemně jako „Brain Free User“ nebo tvrději česky „blbý Franta uživatel“. Přezíravé chování vůči těmto BFU – tj. vůči všem ostatním zaměstnancům – a často s tím spojené ignorování základních společenských pravidel staví skupiny IT specialistů velmi často do pozice potřebných, ale nemilovaných. Nedostatečné porozumění pro náplň práce se spojuje s ostatními výše uvedenými atributy a vede tak k vytváření neintegrovaných IT skupin. Chodu instituce to neprospívá. Britská studie z r. 2007 ukázala, že téměř 50% zaměstnanců nadnárodních firem v pokládá práci IT  oddělení za neefektivní a 30% je dokonce pokládá za brzdu firemních úspěchů (Sotona 2009). Jedno z možných řešení se vžívá i v ČR: kontakt se skupinou těchto odborníků  je pro ostatní zaměstnance možný jen prostřednictvím vybraného člena IT skupiny, často s odlišnou specializací. To dokazuje, že jde o problém komunikace, ale vnitřní stabilita a funkce takto doplněné skupiny IT je problematická a problém integrace zůstavá nezměněn.

Tento vznikající problém nového štěpení společnosti bude muset být urychleně řešen. Nelze přeceňovat roli generační složky a očekávat, že čas věc vyřeší, protože štěpení na IT specialisty a ostatní „BFU“ probíhá i uvnitř mladé generace: obtížná pochopitelnost IT profese je zřejmě silnější než generační spřízněnost.

7. Závěr

Kvalitativní odlišnost ekonomických, sociálních a ekopolitických rysů současnosti od situace industriální společnosti i společnosti označované jako moderní je dnes málokdy zpochybňována. Tím je oprávněna i snaha o označení této nové situace vhodným názvem. Termín informační společnost vykazuje několik znaků, které jej činí mimořádně vhodným označením. Vystihuje především skutečnost, že informace se stávají rozhodující komoditou, která je vytvářena, sdílena a vyměňována ve vyspělých oblastech zeměkoule, ale ve skutečnosti stále více v globálním, celoplanetárním měřítku. Definičním znakem pojmu informační společnost se stal převažující ekonomický význam tvorby a využívání informací. Postupně se manipulace s informacemi stávají činností nejefektivnější i v mnoha dalších významech tohoto adjektiva.

Informace byly samozřejmě vždy důležité; změna spočívá v tom, že v informační společnosti jsou nesporně a z mnoha hledisek nejdůležitější.

Literatura

Anonym: Introduction to the Information Society: The European Way. Information Society Project Office, Brussels 1996.
Anonym: The Information Society and The Citizens. Information Society Project Office, Brussels 1996. (a).
Anonym: Magazín Mladé fronty dnes 13.3. 1997.
Anonym: Lidové noviny 1.11.1999, s. 15.
Anonym: Public Network 1999, 9, č. 9, 39. (a)
Anonym: Public Network 2000,10, č. 5.
Anonym: Social Agenda 2002, č. 2,14.
Bangemann M.: Die Länder Mittel - und Osteuropas und die Infromationsgesellschaft.Second Forum of the European Union and the Countries of Central and Eastern Europe on the Information Society. Praha 12. – 13. září 1996.
Barišev A.F.:UNESCO Courier 1983, 36, č. 3, 12.
Bell D. : The Coming in Post-Industrial Society. Basic Books,  New York 1973.
Bell D.: The Coming of Post-Industrial Society: A Venture in Social Forecasting. Heinemann,  London 1974.
Bell D.: The Social Framework of the Information Society in T. Forester (ed.): The Microelectronics Revolution. Blackwell, Oxford 1980.
Billings J.S. :Selected papers. Medical Library Association, Chicago 1965.
Blažková J.: Mladá fronta dnes 5.10.2004, s. A1.
Castells M.: The Rise of the Network Society. The Information Age: Economy, Society and Culture. Volume 1. Blackwell, Malden 2000.
Crawfor S.: Bull. Med. Libr. Assoc. 1983, 71, 380.
Exame 19.11.2010: http://exame.abril.com.br/negocios/empresas/noticias/eike-batista-quer-fabrica-da-apple-no-brasil
Ferguson M.:The Aquarian Conspiracy: Personal and Social Transformation in Our Time. J. P. Tar-cher/ Houghton Mifflin, Los Angeles 1987.
Foglová P.: Mladá fronta dnes 15.4.2008, s. F1.
Forbes 21. 6. 2001: http://www.forbes.com/2001/06/21/billionairesindex.html
Forbes Magazine 29.3. 2010: http://www.forbes.com/2010/03/10/worlds-richest-people-slim-gates-buffett-billionaires-2010_land.html
Fuchs Ch.: Internet and Society: Social Theory in the Information Age, s. 110n. Routledge, New York 2008.
Grohová J.: Mladá fronta dnes 21.2.2006.
Guardini R. : Das Ende der Neuzeit. Werkbund-Verlag, Wűrzburg 1950; česky Guardini R.: Konec novověku. Vyšehrad, Praha 1992.
Hardt M., Negri A.: Multitude. War and Democracy in the Age of the Empire. Hamish Hamilton, New York 2005.
Harvey D.: The Condition of Postmodernity. Blackwell, London 1989.
Hovorková K.: Mladá fronta dnes 20.1.2011, s. C8.
Lyotard J.-F.: La condition postmoderne: rapport sur le savoir. Minuit, Paris 1979.
Klein M.: Bull. of the Europ. Inst. for Media 1997, 14, č. 3,12.
Klímová J., Nádoba J.: Mladá fronta dnes 10.3.2006, s. B4.
Kronick D. : A history of scientific and technical periodicals. Scarecrow Press, Metuchen, NJ 1962.
Lysoněk T.: Mladá fronta dnes 2. 3. 2009, s. B1.
Mašek J.: Mladá fronta dnes
McLuhan M.: (1962). The Gutenberg Galaxy: the making of typographic man. University of Toronto Press, Toronto 1962.
Machlup F.: The production and distribution of knowledge in the United States. Princeton University Press, Princeton, NJ 1962.
Majo J. The convergence - a key factor for the development of the Information society in Europe. In Oudin M.: The Widerview Report 1996 - 1997. Vision, Paris 1997.
Marková L.: Mladá fronta dnes 25.4.2006, s. F1.
Matějů P.: Mladá fronta dnes 30.7.2004, s. A6.
OECD Information Activities, Electronics and Telecommunications Technologies: Impact on Employ-ment, Growth and Trade. OECD, Paříž 1981.
OECD Trends in The Information Economy. OECD, Paříž 1986.
Palouš R.: Světověk neboli 1969: Hypotéza o konci novověku, ba o konci celého eurověku a o počátku světověku. Vyšehrad, Praha 1990.
Petrusek M: Vychováváme člověka vzdělaného nebo informovaného? Současné vzdělávací systémy v době postmodernity. In: Sborník z konference „Odkaz Jana Amose Komenského kultuře vzdě-lávání“, Praha. 15. – 17. listopadu 2007. Online http://www.zelenykruh.cz/vyzkum/docs/kulaty_stul_petrusek.pdf (6.1.2011).
Popper K. R. : Bída historicismu. Oikúmené, Praha 1994.
Porat M.U.: The information sector: definition and measurement. Annual meeting of the American Association for the Advancement of Science, Boston, February 18, 1976.
Proceedings of the American Society for Information Science. ASIS, Washington D.C. 1970.
Rakovský J.: Euro 2008, 14, 60.
Shrbená J.: Hospodářské noviny 15.1.1996.
Sotona J.:Mladá fronta dnes - magazín Dnes 2.4.2009, s.18.
Szczypiorski A.: The Information Society and Society. Second Forum of the European Union and the Countries of Central and Eastern Europe on the Information Society. Praha 12. – 13. září 1996.
Šťastný J.: Banky a finance 2000, č. 2 (únor), 29.
UNESCO 10.1.2011: http://portal.unesco.org/ci/en/ev.php-URL_ID=7277&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html
UNGIS 10.1.2011: http://www.ungis.org/
United Nations General Assembly Document 687, session 60 Report of the World Summit on the Information Society, page 3 on 16 March 2006. http://www.undemocracy.com/A-60-687/page_3/rect_195,703_809,823
Webster F.: (2006) Theories of the Information Society. Routledge, London 2006.
Yahoo!Finance 10.1.2011: http://finance.yahoo.com/q/bc?s=%5EIXIC&t=my&l=on&z=l&q=l&c= (a)
Yahoo!Finance 23.1.2011: http://finance.yahoo.com/q/cp?s=%5EDJI (b)